Nevíš, nevíme.

26. května 2011 v 22:42 |  My poetry..
Je noc a mé myšlenky v nebi jsou, nikdo nemůže mi s tím pomoci.
Hlavu mám tuze nečistou, už nemůžu přemýšlet od bolesti.
Nevím, jak to vymyslet a provést, aby bylo to co nejlehčí.
A jak to vypadá, nevím, asi si na Mars koupím letenky.
Blouzním po nocích, temných a dlouhých... je to hrozdné.
Tak jak se mám zachovat, aby to bylo co nejvíce vhodné?
Každý si myslí, že herečkou bych být mohla, či jsem.
A víte proč? Protože falešné mluvy u mě mají lem.
Mé myšlenky jsou taktéž falešné, jako ty mluvy.
Promluv mi do duše, falešných lidí kolem jsou houfy.
Co jenom dělat se dá, když smutek plány své střádá?
Nikdo nic neví, to víš jen ty, vlajka míru ti na pozdrav mává.
Plakej, plakej, plakej si živý vánku neštěstí na myšlenky mé....
Už je však pozdě litovat toho, zbývá ti být už smutný asi jen.
Ztratíš-li rodinu, přátele, zdraví či lásku, prohrál jsi života sázku.
Proč tedy jen? V životě máš přece hledat pravou lásku....
Slzy, slzy, po tváři stékají ti, nevíš co dělat, nikdo ti neporadí.
Alespoň víš, co vědět jsi měl a nevěděls, že lidé si tě váží.
Sundal jsi růžové brýle pro blázny, nevidíš už jenom štěstí.
Však černé brýle nahradí ty špatné, zlo vidíš a leštíš mu boty....
 


Komentáře

1 Pet´a Pet´a | E-mail | 20. června 2011 v 16:31 | Reagovat

Pěkné :-)

2 Evča Evča | Web | 20. června 2011 v 17:48 | Reagovat

[1]: Dík :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama