Červen 2011

Dvě slova, jeden pocit ;)

25. června 2011 v 21:32 Quotes and mottos..
Jednou se mě zeptáš, co víc miluji ... Tebe nebo svůj život? já ti odpovím, že můj život a ty mě opustíš bez toho, abys věděl, že můj život si TY!
I když tě láska opustí a srdce budeš mít prázdné, neříkej nikdy v bolesti že milovat není krásné ...
Doposud jsem byla jako hledač pokladů ... Hledala jsem největší poklad tohoto světa ... Našla jsem ho, našla jsem Tebe!
Milovat znamená žít životem toho, koho miluješ.
Co je to láska? V matematice je to problém.V dějepisu je to vojna.V chemii je to reakce. V umění je to srdce. Ve mně jsi to TY!
Pokud mě budeš někdy nenávidět, zastřel mě! Ale nestřílej prosím do srdce, protože to je jediné místo, kde jsi.
Polibek vznikl z potřeby vyjádřit všechno a neříct nic.
Jsi anděl, který chrání mé já, jsi anděl, který mi přiletěl přímo z nebe ..
Láska je silná droga a přece je legální.
http://www.kim-arts.com/postcard/pix2/closeyoureye.jpg

Hudba, smutek, dojebávačky

25. června 2011 v 1:27 Music..
Asi není moc dobré, abych vás podporovala v poslouchání hudby, která vás jen zbytečně rozpláče, ale musím se s vámi prostě podělit o těch pár, které mám ráda. Smutným písničkám se taky říká "dojebávačky", ale to určitě většina z vás ví. Většinou je posloucháme, když jsme neštastně zamilovaní, podrazení, zklamaní, zkrátka a jistě smutní. I když poslouchat takové písně vás na veselou náladu určitě nepřivede, některé z nich jsou opravdu krásné. Myslím, že bych se s vámi mohla podělit o mé nejoblíbenější. Některé třeba nejsou smutné, ale já je tak beru. Divné, že?


Vzpomínky...

20. června 2011 v 19:11 My Diary
V tomto okamžiku bych chtěla být zase tak malá, jak jsem bývala.. To bylo všechno ještě dobré. Chybí mi ty časy, když jsem se učila jezdit na kole, brečela jsem kvůli blbostem a šmátrala jsem si to v šatičkách po cestě, po levé ruce máma, po pravé ruce táta, popředu žárlící brácha co brečel, že ho ,,nemají rádi" a naopak. Nebo vzpomínky, jak jsem seděla na písku s lopatkou v ruce a stavěla bábovky. Bylo mi vše jedno, mým největším problémem byly ty dětské záležitosti a když si vzpomenu, co mě trápívalo, směju se. Teď se mám stěhovat, přijdu o kamarády, o něj, ale myslím že ne zcela. Stále budu žít, oni budou žít, přece jenom se budeme vydívat, i když o dost méně. Už nebudu chodit do třídy s tím nejlepším kolektivem. Už nebudu odemykat zámek od našeho bytu. Už se budu stěhovat po třetí. Jednou jak jsem byla maličká a to už si nepamatuju, po druhé jsem se stěhovala s mamkou v prosinci minulého roku, od otce a od bráchy. A teď se mám stěhovat za jejím přítelem. Takže osmou třídu prožiju tam, kde to neznám, kde žít nechci a přesto musím, kde si mám najít nové přátele, ale přísahám, že své, dosud známé kamarády, nikdy v životě nenahradím! Na to je až moc miluju. Takže bych si měla pamatovat tohle, co mi Ti nejlepší řekli: ,,Máme tě rádi, budeš nám chybět!" Jste nejlepší, mám pocit, že si tak úžasné přátele ani nezasloužím....
Tato písnička je prostě úžasná. Hned mi zlepšila náladu. Připadá mi tak plná naděje. Hudba je zkrátka lék. Ať žije Avery!

Život je jen jeden

20. června 2011 v 14:04 My poetry..
Cítíš se jak voják, ve vojenském táboře, jednou jsi dole a jednou jsi nahoře,
skrývá se v tobě, ke světu zášť, nevíš už jak dál, netušíš co dělat máš.
Začni dýchat zvolna a pamatuj si tohle, žiješ jenom jednou a život je jen jeden,
nebuď tak zoufalej, je to fakt zbabělé, život přece není, jen o kopě bankovek.
Každý má být originál, tak nebuď pouhá kopie, tohle je život a ne loterie,
i v slzách je síla, tak jdi a žij, všechno zlo, vírou v sebe v sobě zmyj.
Lidé se mění a často se vše kazí, nezapomeň ale, že nejsme věčně mladí,
život je krátký, i když zdá se dlouhý, nikdy prosím nezapomeň, na slova své matky.
Vydej se svou cestou, ale tou správnou, nedopusť, že půjdeš tou špatnou,
zdá se to naivní, ale je to pravda, všude jsou svině, dávej si bacha.
Člověk, co nemá nic, připadá si menší, pro lidi je bezvýznamný, všichni po něm křičí,
proč všude je zlo? Proč lidi se šidí? Každý má svůj život, všichni jsme jen lidi.
K tomu abys života, začal si víc vážit, musíš něco těžkého, neprve sám zažít,
potom možná poznal bys, jak je život těžký, věděl bys, že všechno není lehký.
Nikdo není dokonalý, to nejsi ani Ty a každý jsme nějaký, jsi jiný jako my.
každý má svůj názor, často se ovlivňujeme, strach je strach, vším si ubližujeme.
Zapni pás života a nejprv mysli a pak dělej, nejsem ty, jsem umělec velkej,
neutíkej od problémů, i řešit je, je lehké, lidí se nebojme, bojme se jen sebe.

Konec nadevše

19. června 2011 v 17:22 My poetry..
Jedním slovem to začalo, raději utekl by na pokraj světa,
když odmítla ho dychtivě a ho ranila pouhá věta.
On miloval ji nade vše a modré z nebe chtěl jí snést,
ona pro něj byla, jednou z padajících hvězd.
Však zradila ho bolestně a to on nikdy nechtěl,
cítil se tak prázdně, jako moře mrtvých těl.
Její krásné oči, dívaly se na něj,
naplněné zlobou, nehybné jak kámen.
Pohladil ji po vlasech a netušil že naposledy,
v ní vzplanul náhle horký hněv, nemyslel, že skončí to brzy.
Ruka dívky nahněvaně, na jeho tvář narazila,
chlapec zůstal překvapen, že to si z hněvu dovolila.
Omluvně se podívala, do překvapené tváře,
tímto pevně postavila, jeho lásce hráze.
Vzpřímená postava, do tmy lesa utíká,
nakonec vše kolem, najednou utichá.
Druhý den v novinách, píše se zpráva,
že našla se dívka, v hlubinách lesa.
Nebyla v pořádku, nemohla dál žít,
nikdo neví proč, je mrtvá, asi je jí líp.
Tímto vše končí a už se nic nezlepší, žiletku do dlaní chlapec bere,
je mu vše jedno, ta dívka zahynula, je konec a nic ji neprobere.
Tekoucí slzy, ztracený úsměv, končí to mrtvou dívkou,
chlapec se nakonec na zemi svíjí, s podřezanou žílou....

Jsi můj anděl

18. června 2011 v 17:02 My poetry..
Jsem jako anděl, který v dáli uhořel, protože nevěděl kam jít,
já bez Tebe nedokážu po světě běžet, svůj dávno nudný život žít.
V srdci zůstalo mi jen pár prázdných děr, tuze tmavých míst,
pohled na prohru a pravda, tohle je realita, že ke mě necítíš nic.
Ty snad nemáš srdce? Ani nevšiml jsis, když jsem kolem Tebe prošla,
ztuhlý výraz na tváři, jen křečovitě jsi tam stál, dýka do žeber mne bodla.
Vždy jsem si namlouvala, že Tvůj úsměv mi patří a že vždy mne rád vidíš,
po dlouhých večerech, se slzami v očích a největší lež je: Ty na mne myslíš.
Už ale vím, že pravda je realita, lež je sen a spolu my nikdy nebudeme,
dochází ke změně názoru, přes mou vůli se stalo, že se nezajímáme.
Stalo se tak, změna je život, dnes večer se mé hrdlo usmálo,
napsal mi jiný kluk pár upřímných vět, mé srdce štěstím vzplanulo.
Díky Tobě, jako bych zapomněla na Toho, co mi srdce zlomil,
ty jsi můj andílek a ani o tom nevíš, Ty nejsi žádný špatný omyl.
Jenomže stýská se mi a moc mi chybíš, velká zeď stojí nám v cestě,
neplačme, nezoufejme, za pár týdnů však potkáme se náhle v městě.
Kéž by jsi mne upřímně miloval, protože stačí k tomu tolik málo,
přiznávám se, dnes v noci se mi poštěstilo, o Tobě se mi zdálo.
Tvé oči nádhernější být nemohou, Tvůj úsměv je slunce mého života,
ať rty naše se spojí, ruku v ruce pojďme světem, my nepotkáme zloducha.
Tímto Ti chci jenom říct, já za Tebe se každým dnem upřímně modlila,
mám Tě moc ráda, bez Tebe bych slzy i krev tuze hodně prolila....♥

Téma týdne: Vesmír

18. června 2011 v 9:55
,Jako malá jsem snila, že jednoho dne až budu ,,velká", nasednu do rakety a poletím tam ,,nahoru". Ale byla jsem příliš hloupá a nevěděla jsem, že do takového Vesmíru to trvá dost dlouho, než se tam doletí. A taky jsem si myslela, že Vesmír NEní nekonečný prostor. Hold, fantazii jsem měla rozvinutou.:D:D:D
Takže: Vesmír je pro mě něco fascinujícího.. Zní to asi bláznivě, ale je to pro mě takový nadpřirozený ,,svět". Jednou bych si přála vidět ty všechny hvězdy, měsíce, Slunce a planety z bližšího dosahu. Podívat se do Vesmíru, byl doslova dřív můj sen. Jenomže. Jsem až moc bojácná si ho splnit ...Vlastně je to můj - už dávno zašlý sen.
Obdivuji ty kosmonauty, všechny ty slavné, zkrátka všechny lidi, co se podívali do Vesmíru. Dokázali mnoho. No a když jsem u toho, tak si najednou vzpomenu, jak dlouho to do toho Vesmíru trvá a že to není zrovna bezpečné.. Rozmyslela jsem si to. Zůstanu raději na pevné zemi.
,,Vesmír je fantazie, nádhera, nadpřirozeno a přesto pouhá realita."

Janine:P

15. června 2011 v 21:37 Music..


♥Mmm.

10. června 2011 v 23:29 Music..

♥ Jsou chvíle, kdy mám chuť vše zkončit.. Ale nikdy - neudělám to, mám pro co žít!

Chtěl bych tě svlíct..

5. června 2011 v 22:38 Music..

Sice staré, ale dobré. Pro některé sračka, mě se ale líbí.

Konečně změna!!

5. června 2011 v 15:47 O blogu
A je to tu! Konečně jsem se zvedla a změnila vzhled blogu. Ještě to ale trochu poupravím. Napište prosím do komentářů, jak se vám desing líbí. Já vím, není nic extra, ale mě se náhodou zamlouvá. Pro mě totiž platí: V jednoduchosti je krása. Pomohli by jste mi, kdyby jste mi sem do komentářů napsali, co by se vám na mém blogu líbilo. Jakože jaké témata, články, obrázky, videa... Zkrátka cokoli! Pokusím se blog líp uvést a už se do toho blogaření obuju, začalo mě to bavit.
Dyžtak moc děkuju, jste zlatí!