Konec nadevše

19. června 2011 v 17:22 |  My poetry..
Jedním slovem to začalo, raději utekl by na pokraj světa,
když odmítla ho dychtivě a ho ranila pouhá věta.
On miloval ji nade vše a modré z nebe chtěl jí snést,
ona pro něj byla, jednou z padajících hvězd.
Však zradila ho bolestně a to on nikdy nechtěl,
cítil se tak prázdně, jako moře mrtvých těl.
Její krásné oči, dívaly se na něj,
naplněné zlobou, nehybné jak kámen.
Pohladil ji po vlasech a netušil že naposledy,
v ní vzplanul náhle horký hněv, nemyslel, že skončí to brzy.
Ruka dívky nahněvaně, na jeho tvář narazila,
chlapec zůstal překvapen, že to si z hněvu dovolila.
Omluvně se podívala, do překvapené tváře,
tímto pevně postavila, jeho lásce hráze.
Vzpřímená postava, do tmy lesa utíká,
nakonec vše kolem, najednou utichá.
Druhý den v novinách, píše se zpráva,
že našla se dívka, v hlubinách lesa.
Nebyla v pořádku, nemohla dál žít,
nikdo neví proč, je mrtvá, asi je jí líp.
Tímto vše končí a už se nic nezlepší, žiletku do dlaní chlapec bere,
je mu vše jedno, ta dívka zahynula, je konec a nic ji neprobere.
Tekoucí slzy, ztracený úsměv, končí to mrtvou dívkou,
chlapec se nakonec na zemi svíjí, s podřezanou žílou....
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama