Září 2011

Nesmyslný chtíč

18. září 2011 v 20:58 My poetry..
Začínám propadat touze k Tobě, bez Tebe zkončím brzy v hrobě,
ještě Tě ani moc osobně neznám, má mysl je poněkud podivně těžká,
nedá se říct že Tě mám ráda, bude to nemoc, či chtíče vada,
vážně moc ráda bych Tě poznala, a šanci mít mě bych Ti možná dala,
já vím, že se na mě najde krásy vada, ale uvnitř jsem docela krásná,
záleží jenom na Tobě, či mě chtít budeš a nebo ne,
tajně přemýšlím o Tobě, možná jsi na tom podobně,
popadají mě šílené chtíče, ohledně Tebe a co se Tě týče,
existuje více než jedna možnost, kéž by Ti to tak konečně došlo,
na chatu zdáš se velice milý, v reálném životě velmi stydlivý,
chtěla bych, aby jses na mě usmál, při pohledu na mě vášní roztál,
šáhni na mě, nechť třeba jenom nehoda, schválně, co to s námi v ten okamžik udělá,
propadni taky té šílené touze, chci Tě, jenom Tebe pouze,
v mém srdci mám krve louže, jsem blázen a srdce mě kouše.

Nový začátek

4. září 2011 v 17:28
Naši se rozvedli a já se po čase odstěhovala s mamkou na druhý konec města kde jsem dřív bydlela. Zvykala jsem si těžce, chyběla mi druhá polovina mojí čtyřčlenné rodiny.... Začala jsem mít všelijaké nálady, v hlavě totální psycho a to proto, že jsem tušila, že se odstěhujeme znovu. Změny já moc nemusím, pro mě si zvykat není lehké. Osm měsíců jsem bydlela v chladném, dva plus jedna, kde praskaly prkna na podlaze při každém kroku, i když v útulném bytě. Po čase jsem si zvykla a začala to tam brát jako doma.. Jenomže po těch osmi měsících jsem se odstěhovala TAM (z osobních důvodů nebudu uvádět kam přesně :D).. Jaký je to přestoupit na jinou školu a bydlet v cizím domě s mamčiným přítelem... to už vím. Nepřipadám si vůbec jako doma a neustále mám nutkání ptát se jestli se můžu najíst a tak :D... Je to divný, protože mám stále pocit, že jsem jenom na návštěvě... ale třeba si jednou zvyknu přesně tak, jako minule. Ve škole na mě každý civí, jelikož jsem nováček, střed pozornosti, btw - to já nesnáším. Je těžký přestoupit na jinou školu a zvyknout si.. ale co se dá dělat..:)